Vliv stresu na duševní zdraví
Zpracováno dle odborné publikace: Pracovní stres a duševní zdraví – může práce vést k duševním poruchám?
Problematice duševního zdraví je věnováno stále více pozornosti. Výzkumy už potvrzují souvislosti například mezi nadměrnou pracovní zátěží, duševní nepohodou a výskytem infarktu myokardu. V jednotlivých částech článku se zaměříme především na problematiku pracovního stresu a jeho dopadu na duševní zdraví.
Psychické potíže plynoucí z práce nejsou zdaleka jen problémem konkrétního zaměstnance. Velmi významně totiž ovlivňují pracovní výkon a pochopitelně se dotýkají i zákazníků a klientů, kteří přicházejí do styku s pracovníkem, u něhož se duševní potíže objevily.
Podívejme se krátce jaké faktory, mají vliv na duševní zdraví zaměstnanců. Mezi ty klíčové patří například neúměrné pracovní nároky, pracovní doba nebo vztahy na pracovišti. Duševní obtíže dnes začínají představovat jeden z nejčastějších důvodů absence na pracovišti, která je většinou způsobena nemocí, vyhořením nebo odchodem ze zaměstnání.
Je zřejmé, že nastal čas, kdy je potřeba problematice vztahu práce a duševního zdraví věnovat velkou pozornost.
Práce v kontextu života
Práce v mládí a rané dospělosti patří mezi základní zdroje učení a rozvoje osobnosti, ve středním věku představuje vedle rodiny jeden ze základních zdrojů realizace a dosahování pocitu životní smysluplnosti, ve stáří pak může být velmi důležitým preventivním faktorem. Všechny tyto funkce ovšem práce plní pouze v případě, že je přiměřená psychickým a fyzickým možnostem člověka a ten ji vnímá jako smysluplnou a vyváženou.
Ovšem, pokud práce překračuje naše fyzické či psychické možnosti nebo postrádá smysl, je zvýšené riziko, že se může stát i zdrojem duševních poruch.
Využití času v běžném pracovním dni u osob ve věku 25–54 let s dětmi (Zdroj: Bureau of
Labour Statistic, 2015. Dostupné na: www.bls.gov/tus/charts)
Z těchto údajů vyplývá, že prostoru pro rozvoj duševních obtíží a poruch je podstatně více v práci než v soukromém životě. Což je důležitý poznatek pro směrování prevence.
Může být práce zdrojem duševní poruchy?
Mezinárodní organizace práce (ILO), pravidelně vydává seznam nemocí z povolání jako výsledek mezinárodní diskuse mezi odborníky, zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů i vlád. Řadí sem mimo jiné i „Posttraumatickou stresovou poruchu“ a „Jiné duševní a behaviorální poruchy, kde lze prokázat jejich přímou souvislost s pracovní činností. Je zde dokonce samostatná položka „Psychosomatické a psychiatrické syndromy způsobené mobbingem“. Četné studie totiž přinášejí důkazy, že šikana na pracovišti je kritickým faktorem nejen pro rozvoj duševních problémů, ale také např. hypertenze.
Rizikové faktory, které mohou přispět k rozvoji symptomů duševních poruch (zvláště z okruhu úzkostně-depresivních poruch):
- vysoké pracovní nároky,
- nízká míra kontroly,
- nízká sociální podpora na pracovišti,
- nerovnováha mezi úsilím a odměnou,
- nespravedlnost v procedurální oblasti,
- nespravedlnost ve vztahové oblasti,
- organizační změny,
- nejistota práce,
- časově omezený pracovní úvazek,
- atypická pracovní doba,
- toxické vlivy na pracovišti,
- stres spojený s prací.
Tyto faktory a jejich interakce jsou znázorněny v následujícím grafu
Stres na pracovišti a jeho dopady na celkové zdraví
Nejsilnějším zdrojem duševních, ale i fyzických problémů je pracovní stres. Zvýšený stres vede k řadě dalších potíží, například ztrátě motivace, pocitům strachu, nejistoty a frustrace.
Například Ganster a Rosen v rozsáhlé metaanalýze shrnují, že dlouhodobý nepřiměřený pracovní stres je napříč různými profesemi spojen v první fázi se zvýšenými koncentracemi stresových hormonů a s pocity tenze a úzkosti. Při pokračování nepřiměřené zátěže se obvykle dlouhodobě zvyšuje klidový krevní tlak, hladina cholesterolu v krvi a body mass index. Ve třetí fázi jsou již diagnostikována onemocnění kardiovaskulárního systému a depresivní porucha.
Stres a (ne)možnost rozhodování
Práce, kde se vysoké nároky (například časový stres či mnoho povinností) kombinují s nemožností rozhodování, vytváří podmínky k výskytu bezprostřední psychické nepohody, ale též dlouhodobých duševních potíží. Přestože se může zdát logické, že čím více rozhodování, tím větší je stres, opak je pravdou. Aktuální studie poukazují na skutečnost, že jedinci, kteří mají limitovanou možnost rozhodovat, trpí intenzivnějším stresem díky pocitům bezmocnosti a neschopnosti aktivně měnit dění kolem sebe. Autonomie totiž patří mezi základní lidské potřeby. Jestliže tuto možnost v jakémkoliv kontextu dlouhodobě omezíme, povede to k psychické nepohodě.
Toxické vlivy na pracovišti
Stres plynoucí z nezdravých vztahů, nekvalitně řešených konfliktů a jakékoliv formy šikany, patří mezi nejsilnější zdroje pracovní psychické zátěže a zvyšuje riziko rozvoje kardiovaskulárních poruch.
Stresová pracovní doba – dlouhá, atypická, nepředvídatelná
Tlak na pracovní výkon vede často k prodlužování pracovní doby a přesčasům. K otázce nadměrného pracovního zatížení ve smyslu dlouhé či atypické pracovní doby existuje velké množství studií. Například pracovní zatížení v rozsahu 11 hodin denně nebo 55 hodin týdně po většinu doby v posledním roce podporuje rozvoje depresivní poruchy, což například prokázal i follow-up slavné Withehallské studie.
Další faktory, u nichž je prokázaný vztah k možnému rozvoji symptomů některých duševních poruch patří:
- nekvalitní vztahy
- nedostatečná organizace pracovního prostředí
- nerovnováha mezi pracovním výkonem a odměnou
- nespravedlnost v přiřazování pracovních úkolů a odměn
- časté organizační změny
- nejistota práce
Individuální faktory ovlivňující riziko psychických potíží
jsou například, osobnostní nastavení, dispozice k psychiatrickému onemocnění, zvýšená citlivost, malá odolnost ve zvládání stresu.
Případné duševní obtíže jsou vždy důsledkem interakce konkrétní osobnosti s konkrétními pracovními podmínkami a požadavky.
Studie Cottiniho a Lucifory z roku 2013 „Duševní zdraví a pracovní podmínky v Evropě“. Do studie byly zahrnuty výsledky z 15 evropských zemí (bohužel bez ČR). Autoři došli k závěru, že pravděpodobnost, že náhodně vybraný pracovník v Evropské unii bude mít duševní obtíže spojené s prací je 25–40 %, pravděpodobnost, že již určitou duševní poruchu má je cca 11 %.
Pravděpodobnost rozvoje symptomů duševního onemocnění u různých pracovních skupin (vzorek: osoby zaměstnané v EU, věk 36–45, ženatí/vdané, děti)
Pracovní stres a vyhoření
Syndrom vyhoření je odpověď na chronické emocionální a personální stresory. Nicméně na rozdíl od duševních poruch se syndrom vyhoření může vztahovat pouze k oblasti práce. Každopádně neřešené symptomy syndromu vyhoření jsou velmi často předstupněm rozvoje závažnějších forem úzkostných či afektivních poruch. Moderní studie dokládají, že vyhořet lze v podstatě kdekoliv. Přestože syndrom vyhoření není diagnózou, četnost jeho výskytu a následků je alarmující.
Pracovní stres v české populaci
V roce 2015 byl realizován výzkumný projekt zaměřený na pracovní stres a jeho souvislosti s projevy deprese a vyhoření. Reprezentativní vzorek se skládal z pracujících osob ve věku 25–65 let. Největší zátěž plyne z kontaktu s klienty/zákazníky/pacienty (63 %), dále pak i z platového ohodnocení (62 %) nebo nadměrného časového zatížení a nadměrných pracovních požadavků (55 %).
Tab. 2. Zdroje pracovního stresu v ČR
Pro 49 % osob je práce zdrojem dlouhodobého stresu. U těchto osob se také objevují velmi významně zvýšené hladiny depresivních symptomů. Z celého souboru je pak pouze necelých 15 % spíše nebo velmi nespokojeno s prací. U těchto osob jsou též zaznamenávány velmi výrazně zvýšené hladiny depresivních symptomů.
Toxické vlivy na pracovišti
Zkušenost s šikanou uvádí přibližně 20 % dotázaných (nejčastěji ze strany nadřízeného), kteří oproti těm, co takovou zkušenost nemají, vykazují častější symptomy syndromu vyhoření i deprese. Intenzita syndromu vyhoření nebo depresivita nemá přímý vztah k typu (druhu) vykonávané profese. Lehce zvýšené hodnoty syndromu vyhoření vykazují pracovníci v oblasti managementu, zatímco nižší v oblasti lesnictví a zemědělství. Statisticky významný vztah byl prokázán mezi výší příjmu a úrovní depresivních symptomů (nikoli však vyhoření).
Tab. 3. Příjem a intenzita depresivních symptomů měřená škálou BDI-II
Závěr
V současné době existuje mnoho poznatků o tom, že určité charakteristiky práce jsou spojené se zvýšeným rizikem vzniku duševních poruch. Jedná se zvláště o nepřiměřené pracovní nároky a stres, nerovnováha mezi výkonem a odměnou, toxické prvky nebo nespravedlnost a nezdravé vztahy na pracovišti. To jsou faktory, které z pohledu evidence-based medicine poskytují minimálně středně významné důkazy o vztahu práce a duševních poruch.
Je nezbytné věnovat dnes pozornost pracovním podmínkám, spokojenosti lidí v práci i otázce jejich subjektivního vnímání stresu plynoucího z práce.
Je také klíčové, aby programy prevence duševních poruch začaly směřovat do oblasti pracovního prostředí. Nejen z toho důvodu, že práce za určitých okolností může být spouštěčem duševních obtíží, ale především proto, že dospělý člověk v práci tráví většinu svého života.
Zdroj
Pracovní stres a duševní zdraví – může práce vést k duševním poruchám?
Autoři: Radek Ptáček; Martina Vňuková; Jiří Raboch
Působiště autorů: Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2017; 156: 81-87
Další články o zdravé firemní kultuře najdete zde.
Více článků o Dnech zdraví zde.
Pokud byste rádi přispěli ke zlepšení duševního zdraví ve vaší firmě, neváhejte s námi konzultovat.