Pasivní agrese

Pasivní agrese

Často velmi nenápadná, těžko rozpoznatelná a o to více nebezpečná.

Skrytá, nevyjádřená, přesto na nějaké úrovni projevená. Je až hmatatelně cítit v prostoru, jen není zřejmá a je velmi těžko rozlišitelná.

Co je vlastně pasivní agrese?

Pasivní agresí je například sarkasmus, ironie nebo nekomunikace. Dělání, jakože nic, přesto, že se zjevně něco děje. Mlžení či různé demonstrace směrem ke svému okolí. Často vidíte, že člověka doslova „něco žere“, ovšem bude zarytě tvrdit, že je vše ok, ale zároveň řečí těla či velmi nejednoznačnou verbální komunikací dokazovat pravý opak. Svým dramatickým projevem zcela záměrně dává své rozpoložení „sežrat“ okolí. Napětí se v pasivním agresorovi často dlouhodobě kumuluje a je pravděpodobné, že jednoho dne dojde zcela nečekaně k vyjádření přetlaku nějakým destruktivním způsobem.

U PASIVNÍHO AGRESORA se jedná o boj o pozornost, o velikou osobnostní nezralost. Za pasivní agresí je snaha dosáhnout svého, často za jakoukoliv cenu. Ať je agresor pasivní nebo aktivní, každopádně s ním není možné navázat zdravý vztah a častý kontakt s touto energií je pro okolí nesmírně vyčerpávající. (Na tomto místě bych jen poznamenala, že i člověk, který ve vztahu s agresorem dobrovolně setrvává, má před sebou zjevně velikou výzvu zapracovat na své sebehodnotě. Ale o tom v jiném článku.).

Asi nejnebezpečnějším projevem pasivní agrese je ROLE OBĚTI, jedna z nejvyšších forem skryté agrese. Za brilantního používání manipulace totiž tento člověk záměrně vyvolává v druhých lidech pocity viny: „Vy jste zodpovědní za to, jak se cítím, že se mi v životě nedaří, že nemohu, že musím, že….“ Díky tomu si zajišťuje téměř nepřetržitou pozornost a dostatek lidí okolo, kteří se budou (pod tíhou vlastních výčitek svědomí) snažit oběť neustále zachraňovat. Je to však naprosto marné, protože oběť ve skutečnosti zachránit nelze. Nikdy! Každý člověk se může v životě posunout nebo změnit jen na základě vlastního silného rozhodnutí.

Za každým projevem agrese je frustrace.

Jinak řečeno nenaplněná potřeba, se kterou ovšem člověk nechce nebo neumí být v kontaktu. Zažívá tak strach, bezmoc, zlost, smutek a mnoho jiných emocí, které většinou nechce cítit, protože si již mnohdy v životě prožil zkušenost, že je díky nim pro své okolí nepřijatelný. A právě toto uvědomění může být prvním krokem, jak začít vědomě vystupovat z role pasivního agresora nebo oběti. Ne každému se ovšem chce. Zejména role oběti sebou nese mnoho benefitů. Tím největším je přehrávání zodpovědnosti za svůj život na své okolí (rodiče, školu, vládu,…). V těchto rolích se usazují lidé, kteří odmítají mentálně dospět a převzít plnou zodpovědnost za sebe, svá rozhodnutí a za vše co se jim v životě děje.

Ale kdo chce, může! Vždy je možné se z těchto rolí vymanit a začít žít mnohem kvalitnější život a navazovat zdravý vztah se sebou i svým okolím. Tato cesta začíná prvním uvědoměním, upřímnou sebereflexí, že se skutečně projevuji pasivně agresivně a silným záměrem toto své nastavení změnit.
Pak přichází na řadu úkol začít vnímat sebe. Rozlišit, jak se skutečně cítím a co potřebuji. Naučit se pracovat se svými emocemi a umět je pravidelně a vědomě ventilovat. Přestat se obávat konfliktů. Cesta to není úplně jednoduchá. A ne vždy se nám bude vše hned dařit. Ale rozhodně stojí za to se na ni vydat. Je zároveň naprosto v pořádku požádat o pomoc a podporu zkušeného kouče či terapeuta.

Dalším krokem je začít si nastavovat zdravé hranice. To se netýká jen pasivního agresora a oběti, ale i takzvaných SPASITELŮ, těch, kteří mají tendenci agresory a oběti donekonečna omlouvat a zachraňovat. Ve skutečnosti touží vlastně „jen“ po-moci 😉. Zdravé hranice si můžeme začít nastavovat, jakmile si uvědomíme, jak se ve svém současném životě cítíme, co potřebujeme a začneme své potřeby otevřeně sdělovat svému okolí. Tomu se ale pochopitelně naše proměna vůbec nemusí zamlouvat, protože od nás mnohem častěji, než dříve uslyší slůvko „NE“.

Zkuste se porozhlédnout ve svém okolí a zároveň ponořit do vlastního nitra, zda náhodou neobjevíte agresora, oběť nebo spasitele. Ano, máme je kolem sebe a kousíček z každého má zároveň v sobě opravdu každý z nás. A pokud o nich víme, můžeme pracovat na tom, aby se v našem životě neprojevovali destruktivním způsobem. Je to velmi dobrodružná cesta sebepoznání a seberozvoje, která vede do života, ze kterého budete mít dobrý pocit každý den. A o ten nám v životě jde.

Za Feel Good tým

Gábina Levá