Byly doby, kdy jsem ve firmách zaváděla precizně propracované dotazníky hodnocení výkonnosti dle pracně nastavených kritérií. Moje excelovské vzorečky by se mohly vyučovat na školách. Do 2 desetinných míst hodnotily výkony lidí, někdy i s turbo efektem.
Ještě celkem nedávno je doba, kdy jsem do mnoha firem zavedla kompetenční modely, na základě kterých se nejen lidé hodnotí, ale také posouvají po kariérních žebříčcích a řadí se do top talentů firmy.
V rámci MBA kurzů jsem učila manažery řídit výkony na základě dobře stanovených a měřitelných cílů propadnutých na jednotlivé pozice dle pravidel MBO.
Základem všeho však byla pravidelná formální hodnocení, dobře zorganizovaná personálním oddělení, zdokumentovaná zpětná vazba, ideálně podpořená informačním systémem. Ten všechna hodnocení prolnul do způsobu proplácení odměn, navyšování mezd a možnosti kariérního rozvoje.
A pak jsem začala naslouchat…
Naslouchala jsem firmám tak, jako lékař s fonendoskopem poslouchá srdce a dech organismu.
A slyšela jsem, jak lidé pod náporem nastavování a plnění kritérií, sběru dat o tom, že svůj výkon podávají, pod tlakem hledání argumentů, když se tak nedaří, a pod náporem povinného formálního vyplňování tabulek a škálování lidí ztrácí smysl toho všeho.
Že se z toho všeho ztrácí člověk. Člověk jako nepostradatelná buňka celého organismu, člověk jako partner v životě dané organizace. Ztratila se lidskost – respekt ke každému bez zneužívání moci. Ocenění jedinečnosti každého zaměstnance.
Situace na trhu už firmám nedovoluje rozloučit se s každým, kdo nezapadá do tabulek.
A tak musíme začít přemýšlet a pracovat s lidmi jinak.
Vodítkem nám mohou být emoce našich zaměstnanců. Ty jsou ve finále to, co ovlivňuje loajalitu, zájem o výsledky týmu, ale i demotivaci či odchody zaměstnanců.
Je na specialistech pečujících ve firmách o lidi, aby pomohli manažerům nastavit nový úhel pohledu.
Kdo jiný má do firmy vnést lidskost, než lidské (personální) oddělení… ?
Pojďme být leadry v této změně…