Léčivé naslouchání
Znáte ten krásný pocit, když vám někdo skutečně věnuje pozornost? Cítíte se v tu chvíli důležití, přijímaní, milovaní…. A naopak ten nepříjemný vnitřní chlad, kdy je váš posluchač nesoustředěný nebo jeho zájem hraný? Jak si tedy vědomě vzájemně dopřávat opravdovou pozornost?
Tím kouzlem je umění naslouchat.
Právě naslouchání je účinným lékem dnešní megauspěchané doby, kdy se mnozí z nás doslova točí v kruhu hektičnosti, který stále víc nabírá na obrátkách.
Jak na to, jak být dobrým posluchačem?
Ze všeho nejdřív je potřeba se vědomě zastavit. Na chvíli umlčet své já. Nechat utichnout nejen proud myšlenek, ale hlavně svůj hlas a co nejvíce se naladit na druhého člověka.
Pokud se zdráhá začít mluvit a otevřít před námi své téma, můžeme mu pomoci jemnou pobídkou slovem, gestem. Zároveň je správný čas ujistit ho, že náš zájem je skutečný, že pozorně vnímáme, co s námi potřebuje sdílet.
Sdělování nikdy neprobíhá jen slovy a pokud bychom se soustředili výhradně na ně, naslouchání by bylo neúplné. Vnímejme celého člověka. Sledujme řeč jeho těla, tón hlasu a snažme se pochopit co je „za slovy“. Mnohdy totiž slova vyjadřují jen pozici a skutečná potřeba za nimi zůstává skrytá. A právě dobrat se k tomu co druhý doopravdy potřebuje je naším hlavním cílem. Jakmile totiž pojmenujeme, co skutečně cítíme a potřebujeme přijde obrovský posun v celé komunikaci. Přinese mám nejen dobrý pocit ale hlavně ujištění, že naslouchání má smysl.
Ne vždy nám bude každé sdělení hned jasné, pak je dobré, zeptat se, jestli rozumíme dobře. Klidně i parafrázujme slova druhého. Předejdeme tím nepochopení, které skoro vždy vzejde z pouhých domněnek.
Kudy vede cesta od pozic k potřebám
Často říkáme „já chci“ ale málokdy naše „chci“ skutečně vyjadřuje co doopravdy „potřebuji“. Má-li být rozhovor úspěšný je třeba se posunout od „říkám“ k „cítím“. Protože až v potřebách a pocitech sdělujeme to opravdu podstatné pro našeho posluchače.
Je to moment, kdy nastává úplné prolomení ledů mezi lidmi, kteří se spolu baví. Moment, kdy jeden pojmenuje, co doopravdy cítí a potřebuje. Druhý tím dostává příležitost porozumět, pochopit a reagovat na to skutečné a podstatné.
Uveďme si příklad:
Pozice: Chci abys byl zítra v práci do večera, protože musíme odevzdat projekt.
Potřeba: Potřebuji prosím, abys zítra pracoval až do večera, protože termín odevzdání projektu se posunul a já mám obavu, že když ho zítra neodešleme ztratíme našeho významného zákazníka.
V jaké, případě budete mít chuť pracovat déle?
Ani dobře zvládnuté naslouchání nám nedává jistotu, že se podaří dosáhnout kompromisu nebo konsenzu. Ale i pokud se shodneme na tom, že se nedohodneme, máme jistotu, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. A i to má obrovskou cenu.
A prosím nezapomeň, že ať už souhlasíš či ne, reaguj, a to vždy s respektem jen na vyřčené myšlenky ne na osobnost člověka.